Převoz lokomotivy 434.2315
Na přelomu září a října byl náš spolek osloven kolegy ze spolku Herkules KHKD s dotazem na zajímavou přepravu - převoz jednoho z jejich pokladů, dlouhodobě neprovozního "čtyřkoláka" 434.2315 z jejich "království" v Kneževsi k nám do Turnova. V našem depu se totiž utvořila další parta nadšenců, kteří měli zájem a chuť pustit se do renovace a zprovoznění tohoto stoletého veterána.
A tak jsme o prvním listopadovém víkendu s naším bleskem, rybákem a hytlákem vyjeli na 150 km dlouhou cestu jihozápadním směrem, přes Mladou Boleslav, Neratovice, Kralupy nad Vltavou, Kladno, Lužnou u Rakovníka do Krupé. Odtud pak, již pod rouškou sychravého listopadového večera, zbývalo jen posledních několik kilometrů do Kněževsi, na samý konec trati, která brejlovce viděla dost možná prvně v historii. Zde následoval posun do areálu KHKD, odstavení soupravy a příprava na ranní cestu zpět. Přípravné práce probíhaly zejména na čtyřkolákovi, kterého museli jeho budoucí turnovští opečovávatelé řádně promazat a provést nutné úkony k tomu, aby cesta zpět na sever proběhla bez komplikací. Osádka brejlovce se těchto prací neúčastnila, a tak jsme si mohli, sic za tmy a silně padající mokré mlhy, prohlédnout všechny zde odstavené exponáty. A že jich zde mají opravdu nespočet.
Cesta zpět nám začala již v 6 hodin ráno - probuzením spící "třistaosmičky". Neprotestovala, probrala se hned :) Práce na opětovném sestavení soupravy, nyní čítající o dvě vozidla více ("čtyřkolák" a "zetku" - starý nákladní vůz ložený díly na parního mohykána) započaly kolem sedmé ranní. Soupravu bylo nutno sestavit a vyposunovat tak, aby oba dva "nové" přírůstky byly uprostřed soupravy. Hytlák s rybákem pak byly řazeny každý na opačném konci soupravy a propojeni turnovskými vzduchovými hadicemi. Bez nich by to opět nešlo, souprava by nebrzdila.
Zhruba v osm hodin již bylo vše připraveno, a tak zbývalo už jen zhotovit pár památečních snímků, rozloučit se s hostileli a vyrazit stejnou trasou k domovu.
Cesta byla dlouhá, vždyť stanovená rychlost 30 km/h (do odbočky jen "dvacítka") ani žádné rychlé zdolání zbylých 150 kilometrů neumožňovala. Pro nás na dieselu se tak cesta k domovu stala tzv. kochací. Za to kolegové páraři museli být stále ve střehu, zda se čtyřkolák za jízdy chová tak, jak se sluší a patří. A dá se říct, že to zvádl se ctí :)
Turnova jsme dosáhli ještě za pozdně odpoledního světla. Vše rozvěsit, rozposunovat, uklidit, zhasnout a zavřít. A protože pro rudo-žlutou mašinku to byla poslední jízda roku 2017, tak v ten den ulehla k plánovanému zimnímu spánku....
Tak díky za přízeň a v roce 2018 ... Ahoj!
